Chile 2007

11/10/2007 | 17.00 | admin bez komentáře

Rozhodl jsem se napsat pár řádek o světovém poháru ve snowboardcrossu ve Valle Nevado a minicestovaní chilskými horami a krajinou. Vezmu to popořádku a budu co nejstručnější.

Těžko říct proč, ale letenka z Vídně byla o skoro 10 tisíc levnější než z Prahy, takže letím z Vídně. Cestou jsem se báječně vyspal, po přistání proběhla trošku divočina s chilskými taxikáři a už jsem na horách.

Celý první týden jezdím volně po sjezdovce, v brankách se slovenskou star Radoslavem, skáču v parku s polskou star Mateuszem a začínám se cítit lépe a lépe. Začátkem druhého týdne přijíždí zbytek české party a hned je veseleji.

Závody

Tréninky proběhly tak nějak standardně, trošku laborování s mazáním, ale teamový kolega David Bakeš je fantastický servisák a podle mě jsme na závod namazali skvěle.

Kvalifikace dopadla podle představ, já 20. a Baky 15. Druhý den je na programu závod. Na trati jsem se cítil dobře, takže jsem si říkal, že by to mohlo být dobré. První jízda super, na konci dělám trochu chybu, ale postupuji. Druhá to samé, ale postup. V semifinále si to mastím celou dobu první a v poslední zatáčce jsem se trochu ťuknul s Kanaďanem a dva mě předjeli. Asi o půl metříku . V malém finále chybí motivace a jedu si bezpečně pro sedmé místo. Ani spokojenost ani nespokojenost.

Druhá kvalifikace taky bezvadná – já 16. a Baky 17. Máme dokonce stejný čas. Bohužel druhý den jedeme proti sobě a letos zatím rychle jezdícímu Norovi Sivertzenovi. Zase si to mastím celou dobu první, opět dělám na konci malou chybku a postupuji s Norákem. Druhou jízdu kazím start a jedu celou dobu třetí s chabými pokusy o předjetí. Sice trochu nepovedený závod, ale jsem rád, že je po závodech a nic mi není, protože zranění bylo spíš více. Asi šest odvezených, ale u nikoho naštěstí nic vážného. Slovenská star si dala lehké bezvědomí, ale do druhého závodu byl ready.

Chile

Chile je strašně zajímavá země, takže je podle mě škoda jí alespoň trochu neprozkoumat. Hned po závodech jsem jel do Santiaga a ze Santiaga na noc na jih. Městečko Puerto Varas mě uvítalo deštěm, ale v plánu jsem měl sjetí řeky Petrohue ( Class III – IV), takže to nevadilo. Cestovat sám je trochu dražší a komplikovanější, ale zase člověk potká spoustu lidí a jede fakt kam chce a dělá si úplně co chce. Takže to má svoje kouzlo. Na otázku, jak je těžká řeka, jsem dostal odpověd, že nebezpečné v Chile jsou jen ženské a Pisco sour. Hlavně dohromady. Nicméně sjetí řeky jsem nějak zvládnul a byla to neskutečná nádhera. Průzračná voda, kolem zelené lesy, obrovské bezpečné vlny a v dálce zasněžený vulkán Osorno. Fakt super plus.

Ráno jsem vyrazil do malinkaté vesničky Cochamó. Autobus strašný, zastavil snad 300krát, ale dojel tam. Našel jsem chlapíka, co mi půjčil koně, nakoupil jídlo a vyrazil se mnou na čtyřdenní výlet na koních. Za celé 4 dny jsme nepotkali ani jednoho člověka, vařili na ohni, spali venku nebo v pidi chatičce, brodili řeky, koupali se v laguně ( zima jak ….. ) a relaxovali. Příroda neskutečná. Cestou necestou jsme došli na nádherné místo – řekou vytvořený most. Velká legrace byly naše rozhovory, chlapík neuměl ani slovo anglicky a moje španělština je hodně mizerná, ale nakonec jsme vždycky přišli na to, o čem ten druhý mluví.

Poslední zastávkou bylo jedno z nejturističtějších měst v Chile – Pucon. Přírodní termální prameny jsou hodně příjemná věc, hlavně když prší. Ráno park Huerquehuerque, ale bylo moc sněhu, takže k vysoko položeným lagunám jsem nakonec nedošel. Odpoledne ještě řeka Trancura, na nejhorším kajaku, ve kterém sem kdy seděl ( úplně děravý, sedačka se hýbala atd.) a v neoprenu, který by bylo lepší vyhodit. V řece bylo hodně vody a byla dost studená, na nejtěžším místě nejdelší eskymák, co jsem kdy dal, takže celkem slušnej zážitek.

No a pak už jen na noc cesta do Santiaga. Tam mě překvapil fotbalový turnaj na hlavní silnici.

Nákup nějakých věciček, vyzvednutí snowboardu a zbytku věcí, cesta na letiště, let do Madridu, let do Vídně, autobus do Brna a auto do Prahy (díky tati!). A byl sem doma.

Dalo by se toho napsat desetkrát tolik. Jejich jídla, autobusový systém, vtipy mého průvodce na koních atd atd. Bohužel chuť lososa, drncání autobusu, bolest zadku po čtyřech dnech na koni nebo atmosféra místních lidí a vesniček se nedá popsat ani vyfotit. Proto mám jediný závěr z mého výletu – jestli můžete, jeďte do Chile cestovat. Je to nádherná země plná překvapení.

Vlož komentář