Streda
Cesta dlouha, ale tak nejak v pohode.

Ctvrtek
Pujcovacka obytnaku trva neskutecne dlouho, vysvetluji nam jak topit, jak dobijet baterku, jak poustet generator, kterej nakonec stejne nefunguje a ze voda fakt v zime nefunguje. Nakupujeme jidlo na celou dobu, takze asi nejvetsi nakup v zivote natlacime do obytnaku a jedem do Thomson Pasu.

Patek
Vsechno jde strasne rychle, vstavame do slunecneho dne a rovnou zjistujeme, ze je idealni den na vzlet. Plan s rozjezdenim tim padem pada a nez se nad tim stihnu zamyslet, tak sedim v heline a nasledne stojim na kopci, kolem jsou neskutecne obrovsky hory, ledovcove plane a pod sebou mam jakousi lajnu, ktera je fesne prudka. Prvni to vysle herr Kraus a zmizi, dojizdi v pohode, tak si dvakrat rychlejc oddychnu a vyslu to taky. Snih je nadhernej a jde to lip nez sem myslel. Dole uz to jen mastim rovne a prijizdim k totalne vysmatymu Tomikovi. Druhou jizdu vybirame zdanlive lehci. Startuju z takoveho mini previsu, kterej tak nebezpecne prasknul kdyz jsem se zapinal, jedna zatacka, druha zatacka a podmeta me ze zadu sluff a uz si to ficim po prdeli a vsude kolem se vali snih a nevidim nic. Po chvili se mi dari postavit na prkno a vyjet do strany ven. Adrenalin jako prase. Sleduju Tomase ze spoda, se kterym se utrhava slusny mnozstvi snehu a paradne se kutali dolu, pana, orel, pana, orel jak vysita. Nazouvacka lyzi a dojizdi uz s o poznanim mensim usmevem. Sbirani zkusenosti je fajn vec, ale doufam, ze padu bude co nejmene. Robin a Martin jsou se zkusenostmi uplne jinde a sledujeme, jak jim to jde. Robin dava teda taky slusnou tlamu, kdyz mu jeho lyzku zpomali ostra skalka, ale jezdi nadherne.

Dalsi dve dlouhe jizdy uz davame vsichni dohromady, je to tady neuveritelna nadhera, cast prudka, cast mirna, kde to muzeme mastit rychle. Dojizdime do udoli a vracime se truckem zpet k obytnaku.

Martin je trochu nevybourenej a tak jeste vyrazime na jeden sjezdik v podvecer, ve slozeni Robin a Martin jezdci, ja fotograf a Pedro kameraman. Hora se jmenuje Diamond, je prudka jak svina, dlouha a tady uz fakt prostor pro chyby neni. Oba mazaci davaj nadherny jizdy a me se na ne nadherne cumi. Vecer steak na grilu a spokojeny spanek.

Sobota
Rano zjistujeme, ze jsme prvni den prolitali tretinu penez a tak rozhodujeme vyckat na novy snih a prolitat zbytek pozdeji nez druhy den. Jede se tu zajimavy zavod King of the Hill, tak koukame na lidi jako je Travis Rice, Shaun Farmer a nespocet dalsich zvucnych jmen. Nevic je samozrejme Rice, ktery dava jen tak mimochodem 720 na mega prudkym svahu, kde jede poprve. Proste uplne jinej pribeh. Sjizdime krasnou jizdou primo k obytnaku a uzivame si pocitu na horach.

Nedele
Rano snezi, difuze - a tak mizime natankovat a doplnit zasoby. Prochazka po plazi a mesteckem Valdez, kde je pendrek.

Pondeli
Pocasi furt na pytel, takze se vracime do Thomson Pasu, delame ohen, burgry na grilu, cumime na filmy a cekame na slunce.

Utery
Dopoledne difuzka, snezi, odpoledne se to chvilkama trha, ale furt je to na vyliz neco, takze porad cekame a uz nas to trochu nudi.

Streda
Rano konecne azuro, nechavame se vyvezt skutrama na misto, kde se jel King of the Hill a davame 2 jizdy na zavodni stene.Robin dava brutalni pad a kutali se celou stenou az dolu. Vuuubec nechapu, ze se mu nic nestalo, zda se, ze pan nahore je nastesti dnes na nasi strane. Nasledujou jeste dva sjezdy kolem hory a nejake dropy, kde se paradne vymastim. Natacime, fotime a je neskutecny pocasi. Projedeme se i na skutrech v prasanu, coz je taky mazacka zabava, da se to tak neskutecne palit, ze se sam divim Vecer je preplnena helina a stihame jen jednu akci a to jeste na jinem kopci, nez jsme chteli, pac na planovanem slape parta a bylo by to nebezpecny. Davame takovou lehci jizdu, delame par fotek a sjizdime az do udoli.

Ctvrtek
Rano jedna jizda ze sedla, kam nas hodily skutry, pac heliny jsou volne opet az odpoledne. Odpoledne a vecer super akce s helinama, kazdej 3 jizdy, druha s Tomikem - delame lehkou chybku a na vrcholu zjistujeme, ze nevime, jestli je pod nama previs nebo ne a nejsme si jisty vjezdem do steny, nastesti s nama vystopil guide a nastesti kolem letela badkoptera, ze ktere nas naviguje pilot vysilackou a zjistujeme, kudy do toho skocit. Ja davam posledni jizdu takovej uzkej kuluarek prudkej jako hovado a nahore si rikam, ze jsem to mozna prehnal, cestou se kolem me vali sluff, tak radsi zastavuju, nechavam ho proficet a pak to dojizdim. Zustavame uprostred brutalne velkeho ledovcoveho pole s Tomikem a cekame na helinu, zapada slunicko, cumime na ty super paradni kopce a je nam mooooooc dobre.

Patek
Zjistujeme, ze jsme prolitali par dolacu a dopoledne jen slapeme a sjizdime mensi kopecky a fotime nejaky fotky. Odpoledne davame jednu jizdu skutrem na horu jen s Robinem, doslapeme si posledni kousek, hupsnem do takoveho zlabiku a mastime az do udoli.

Sobota
Tomik s Martinem davaji last heli run z jakehosi vrcholku a ja tise zavidim. Odpoledne natacime nase super vtipny video pro nudase, jak se chovat po freeridingu a vecer davame spolecny zaverecny sjezd. Vsechno dopadlo dobre, pocasi super, vsichni jsme zdravi a to se musi oslavit. Takze vecer zaverecna klaba jako prase v jakesi mistni hospudce, standardni hovadiny jako skakani pres ohen se stupnuje v prechod ohne. Proste sranda, jak ma bejt.

Nedele
Rano nas rozhazuje Pedro s dotazem, jestli nekdo nevidel jeho batoh s fotakem. Nasleduje informace, ze ho nechal asi vcera u ohne a ze tam neni. Fotak je jakysi promodel, ktery se jeste neprodava, je pujcenej a stoji vic nez novy maly auto. Takze lehka nervozitka, ktera nastesti prechazi ve velkou radost, kdyz zjistujeme, ze je v kuchyni a ze ho nejaky dobrodinec dal kucharovi, at ho tam ulozi. Celkove lidi na Aljasce jsou neskutecne vstricni a moc mili a z meho pohledu je rozdil mezi Ak people a zbytkem statu celkem markantni, ale mozna je to i tim, jak super to byl vylet.
Zaver dobrej, vsechno dobry, rika se, ze nektery veci se nedaji popsat slovy, ale musej se zazit, tohle je jedna z nich. Doufam, ze to nebyl posledni vylet na ajlaske vrcholy a ze se sem pristi rok zase vsichni vratime.

Pondeli
Odlet domu s mezipristanim na Maui

První byl na pořadu resort Ischgl. Ischgl je obrovské až monstrózní středisko. Podle místních lyžuje na sjezdovkách až 20.000 lidí denně. Díky bohu byly ale sjezdovky poloprázdné a ve volném terénu jsme byly snad úplně sami. Všichni turisti asi zůstali pařit v apres ski barech a neměli už sílu vylézt na svah. Ischgl je totiž známý především díky divokým párty, diskotékám, strip klubům a megakoncertům popíkovách hvězd jako Elton John. My jsme však bohudík nepřijeli testovat místní stripkluby, ale terény pro freeriding.

Ráno nás přivítal super nepříjemný průvodce s parádnim jménem Franz, kterýmu jsem pořád říkal Fritz. To mu překvapivě náladu, narozdíl od nás, nezlepšílo. Každopádně prašanu bylo nemnoho a zajímavý sjezdy šly dávat jen dopoledne. Sluníčko šajnilo o stošest takže jsme lehce přismahli a hlavně odpoledne padaly laviny. Nejlepší byl dlouhej sjezd mezi skálama po zapadaném vodopádu z nejvyššího kopce Greitspitz až do duty-free ráje Samnau. Nikde nikdo, nádherný panoramata, nic extra těžkýho, ale móóóc krásnej zážitek. Odpoledne jsme dávali už jen takový krátký pojezdy mezi sjezdovkama, co by zvládnul asi každý zdatnější turista, ale taky dobrý. Nohy mně bolely mnohem víc než ze závodění. K večeři dáváme lokální specialitky a grosses Bier. Po večeři zkoukneme, co se nám povedlo nebo spiš nepovedlo natočit na head kamery a jdeme brzo spát. Druhej den máme bez guida, takže opakujeme varianty z předchozího dne. Akorát s většíma pauzama na focení a kochání se výhledy. Končíme dřiv a opouštíme přelidněný Ischgl plný nagelovanejch chlápků a namalovanejch slečinek.

Následuje přesun na Kaunertal. Ráno nás vyzvedává nový guide Mathias. Je to lokál a je moc sympatickej. Jezdíme v prašanu po takovejch středně těžkejch trasách na severních svazích.. Ukazuje nám, ale i lahůdky. Na Kaunertalu je spousta variant, kam se dá jet, ale radši jenom s průvodcem. Po ledovci až téměř k přehradě nebo na druhou stranu do udolí směrem na Reschenpass. Všechno, ale pouze když je více sněhu a nehrozí laviny. Pak se během 10 minut udělá úplně ošklivo a chceme jet domů. Lavina pres silnici nám hatí plán. V hospůdce dáváme Wiener Schitzel a obrovskej Germknoedel a čekáme, než lavinu odklidí. Je to sice vopruz, ale lepší než abychom lavinu potkali osobně.

Výlet hodnotím extra pozitivně. Shrnul bych to si tak, ze Ischgl je efesní na noční život, na ježdění po sjezdovkách a lehčí freeride víceméně bez průvodce. Kaunertal má extra super možnosti na dlouhé sjezdy, ale chce to zkušenýho guida, aby člověk neskončil v ledovcové trhlině a auto co tě vyzvedne na druhém konci údolí.

Jeden z nápadů, co nám prolítnul hlavou je zorganizovat příští rok alespoň 2 freeride kempy na Kaunertalu, takže sledujte můj web, jestli to dotáhnem do konce.

Sportu zdar a offpiste fuer immer!

Ještě pár fajn linků pokud bude te chtít vyrazit na jarní firn - tyrolsko.cz, ischgl.com a kaunertal.com

Den D

No, rano brzka vstavacka, vsechno celkem vychazi, trat je celkem zmrzla, takze vsechno je rychlejsi a leta to dal a dal. Treninkove jizdy celkem slusny, moc se mi nedari start, kterej me vubec nesedi. Ale nejak to sjizdim. Svuj pocit zavodni jistoty se mi stale nedari najit. Kvalda katastrofa, mazani nic moc, pocit z jizdy dobrej a cas takovej, ze sotva postupuju. Bakac chudak dava hnusnej pad a je potlucenej jak svina. Nakonec taky postup diky druhe jizde. Osmifinale jedu strasne opatrne a nemuzu se proste dostat do svoji zavodni jistoty a pohody. Nakonec se stestim postupuju, ale jen diky tomu, ze nekoho diskvalifikovali. Vykon nula. Ctvrtfinale uz aspon bojuju a dojizdim pana z Ruska, ale pri predjizdeni se lehce potkavame ve vzduchu a ja se poroucim k zemi. No proste tyhle zavody nevysly vubec jak mohly a jak jsme si predstavovali. Nejvic me mrzi, ze jsme neukazali, co umime. Trat mi nesedela, namazani jsme asi taky uplne nestrefili, mel jsem po tak dlouhe pauze strach a jezdil jsem takovej prumer a to bohuzel nestaci. Kdyz zdravi vydrzi a okolnosti nam budou prat, tak treba budeme mit jeste sanci ukazat, co umime. Kazdopadne vsem mockrat diky za podporu!!!

Den 11

Konecne slunce, vypada to, ze se konecne naucime jezdit trat. Prvni jizda davam dva dopady na uplny placky a 2 pady, kotniky zatim drzej. Druha jizda priserna, treti spatna a posledni slabej prumer. Problemy s trati maji ale vsichni a ja sem rad, ze jsem tuhle velkou trat, ktera je plna “prisernejch sracek” vubec dokazal projet celou.

Den 10

Druhej treninkovej den je tak hnusne, ze trenink rusej celej uz rano, takze trenujeme jenom starty.

Den 9

Prvni trenink v trati, vubec nezvladam, bojim se, jsem nejisty vsude a kotniky bolej. Vecer zahajeni, ktery je sice pekny, ale straaasne dlouhy.

Den 8

Den volna, jen se jdeme projit kolem trate, kam nas nepustej, takze velice klidny a odpocinkovy den .

Den 7

Rano vyrazime na Whistler, cestou Jelen predjizdi policajty na 60ctce 85tkou bez blinkru. Takze luxus akce, nastesti bez pokuty. Jezdeni celkem dobry, cestou zpatky trochu unavna.

Den 6

Pocasi furt stejny, zatazeno a snezi. Rano je mne furt dost bidne, tak jdu az pozde, startujeme a odpoledne jezdime v trati. Nasleduje presun zpet do olympijske vesnice, kam se nikomu z krasnych zasnezenych hor nechce.

Den 5

Pocasi uz o dost horsi, je mi dost mizerne, takze jezdim tak v poklidu a po obede jdem domu. Nakupujeme ovoce a nanestesti se ztracime ve spleti sjezdovek takze jezdime jeste tak hodinku s igelitkama jidla jako trubky. Odpoledne jen lezim a bojuju s virozou.

Den 4 / 8.2.

Vstavme a venku je neskutecny azuro a mraky pod nama. Takhle to mame moc radi Jezdeni vic nez luxusni, super snih, pekna trat, par jizd v parku a azuro celej den. Po jezdeni pivko s vyhledem na zapad slunce. Kotniky bolej, ale poprve mam pocit, ze bych to mozna mohl opravdu odzavodit. Flaska se paradne rozmaznul na skoku a boli ho rameno. Me trochu boli v krku, Bakac si furt maze koleno konskou masti. K tomu vsemu se mne podarilo sundat nactilete devce na sjezdovce. Po 13 letech prvni poradna srazka. Nastesti mela jen vyrazeny dech a byla v pohode. Bydlime porad u zahadnych dobrodincu, kteri jsou fascinovani olympijskejma hadrama a vecer nam i uvarej. Nakonec odjeli a nechali nam tu svoji chajdu s tim, ze jim neco zaplatime az pojedem domu. Jou, jou, jiny kraj, jiny mrav.

Den 3 / 7.2.
Presouvame se do Big White, coz je stredisko 450 km od Vancouveru, pac tam je spousta snehu. Jelen ridi, specha a dostava smejra, ze i nejdrsnejsimu driverovi Bejksovi vstavaji vlasy na hlave. Jelen nehne ani brvou. Ja davam par jizd s upravenym vazkem a je to o chlup lepsi. Je nadherne, takze nalada trochu lepsi. Flaska okouzlil jakousi matku s dcerou a ty nas zvou k sobe bydlet. Pak sice zjistuji, ze nejsme Tomas Kraus, ale nakonec nas mely taky rady. Vecer dostavame pivecko, caj a babovku. Venkovni virivou vanu s podekovanim odmitame a jdeme spat.

Den 2 / 6.2.
Vstavame v 6, dostavame auto od COV, abychom se dostali do Whistleru, protoze nase zavodni stredisko je zatim zavrene. Nez vyzvedneme Vasika, co nebydli ve vesnici, permice ve Whistleru, najdeme ztraceneho Vasika, zjistime, kde muzeme parkovat a dalsi peripetie, tak jsme na snehu v 1. Kotniky boli prvni jizdu tak, ze mam pocit, ze to vubec nepujde. Postupne to boli mene a mene, ale projet trat je zatim nepredstavitelna vec. Naladu z toho mam pomerne dost mizernou.

Den 1 / 5.2.
Baleni trochu divocina, ale kupodivu plus minus stiham, posledni pomazani od Olega, na letisti slusna novinarska ucast, otazky standardni - kotniky kotniky kotniky. Olympijsky duch se probouzi.
Jsou dve vesnice, takze po priletu se skupina deli a my zustavame ve Vancouveru, kde je pres den 17 stupnu. Po snehu ani pamatky a volne jezdeni musime absolvovat ve Whistleru, ktery je 2,5 hodiny daleko. Stihame jeste objevit solidne velkou jidelnu, kde je jidlo pro celou vesnici. Vypada to, ze hlad bychom mit nemeli. Zitra zkusim napsat dalsi info.

bohužel musím nahlásit nepříjemné zranění obou kotníků. Mám natažené vazy a potlučené kloubní pouzdro v obou kotnících ze super pádu na sjezdovce. Rehabilituji, maká na nich léčitel i pan mastičkář, který sám míchá mastičky přímo z bylin, takže dělám co můžu, aby se rekonvalescence co nejvíce zkrátila. Pár závodů vynechám a do Vancouveru snad budu fit. Držte palce!

Mějte se všichni fajn!