Den D

No, rano brzka vstavacka, vsechno celkem vychazi, trat je celkem zmrzla, takze vsechno je rychlejsi a leta to dal a dal. Treninkove jizdy celkem slusny, moc se mi nedari start, kterej me vubec nesedi. Ale nejak to sjizdim. Svuj pocit zavodni jistoty se mi stale nedari najit. Kvalda katastrofa, mazani nic moc, pocit z jizdy dobrej a cas takovej, ze sotva postupuju. Bakac chudak dava hnusnej pad a je potlucenej jak svina. Nakonec taky postup diky druhe jizde. Osmifinale jedu strasne opatrne a nemuzu se proste dostat do svoji zavodni jistoty a pohody. Nakonec se stestim postupuju, ale jen diky tomu, ze nekoho diskvalifikovali. Vykon nula. Ctvrtfinale uz aspon bojuju a dojizdim pana z Ruska, ale pri predjizdeni se lehce potkavame ve vzduchu a ja se poroucim k zemi. No proste tyhle zavody nevysly vubec jak mohly a jak jsme si predstavovali. Nejvic me mrzi, ze jsme neukazali, co umime. Trat mi nesedela, namazani jsme asi taky uplne nestrefili, mel jsem po tak dlouhe pauze strach a jezdil jsem takovej prumer a to bohuzel nestaci. Kdyz zdravi vydrzi a okolnosti nam budou prat, tak treba budeme mit jeste sanci ukazat, co umime. Kazdopadne vsem mockrat diky za podporu!!!

Den 11

Konecne slunce, vypada to, ze se konecne naucime jezdit trat. Prvni jizda davam dva dopady na uplny placky a 2 pady, kotniky zatim drzej. Druha jizda priserna, treti spatna a posledni slabej prumer. Problemy s trati maji ale vsichni a ja sem rad, ze jsem tuhle velkou trat, ktera je plna “prisernejch sracek” vubec dokazal projet celou.

Den 10

Druhej treninkovej den je tak hnusne, ze trenink rusej celej uz rano, takze trenujeme jenom starty.

Den 9

Prvni trenink v trati, vubec nezvladam, bojim se, jsem nejisty vsude a kotniky bolej. Vecer zahajeni, ktery je sice pekny, ale straaasne dlouhy.

Den 8

Den volna, jen se jdeme projit kolem trate, kam nas nepustej, takze velice klidny a odpocinkovy den .

Den 7

Rano vyrazime na Whistler, cestou Jelen predjizdi policajty na 60ctce 85tkou bez blinkru. Takze luxus akce, nastesti bez pokuty. Jezdeni celkem dobry, cestou zpatky trochu unavna.

Den 6

Pocasi furt stejny, zatazeno a snezi. Rano je mne furt dost bidne, tak jdu az pozde, startujeme a odpoledne jezdime v trati. Nasleduje presun zpet do olympijske vesnice, kam se nikomu z krasnych zasnezenych hor nechce.

Den 5

Pocasi uz o dost horsi, je mi dost mizerne, takze jezdim tak v poklidu a po obede jdem domu. Nakupujeme ovoce a nanestesti se ztracime ve spleti sjezdovek takze jezdime jeste tak hodinku s igelitkama jidla jako trubky. Odpoledne jen lezim a bojuju s virozou.

Den 4 / 8.2.

Vstavme a venku je neskutecny azuro a mraky pod nama. Takhle to mame moc radi Jezdeni vic nez luxusni, super snih, pekna trat, par jizd v parku a azuro celej den. Po jezdeni pivko s vyhledem na zapad slunce. Kotniky bolej, ale poprve mam pocit, ze bych to mozna mohl opravdu odzavodit. Flaska se paradne rozmaznul na skoku a boli ho rameno. Me trochu boli v krku, Bakac si furt maze koleno konskou masti. K tomu vsemu se mne podarilo sundat nactilete devce na sjezdovce. Po 13 letech prvni poradna srazka. Nastesti mela jen vyrazeny dech a byla v pohode. Bydlime porad u zahadnych dobrodincu, kteri jsou fascinovani olympijskejma hadrama a vecer nam i uvarej. Nakonec odjeli a nechali nam tu svoji chajdu s tim, ze jim neco zaplatime az pojedem domu. Jou, jou, jiny kraj, jiny mrav.

Den 3 / 7.2.
Presouvame se do Big White, coz je stredisko 450 km od Vancouveru, pac tam je spousta snehu. Jelen ridi, specha a dostava smejra, ze i nejdrsnejsimu driverovi Bejksovi vstavaji vlasy na hlave. Jelen nehne ani brvou. Ja davam par jizd s upravenym vazkem a je to o chlup lepsi. Je nadherne, takze nalada trochu lepsi. Flaska okouzlil jakousi matku s dcerou a ty nas zvou k sobe bydlet. Pak sice zjistuji, ze nejsme Tomas Kraus, ale nakonec nas mely taky rady. Vecer dostavame pivecko, caj a babovku. Venkovni virivou vanu s podekovanim odmitame a jdeme spat.

Den 2 / 6.2.
Vstavame v 6, dostavame auto od COV, abychom se dostali do Whistleru, protoze nase zavodni stredisko je zatim zavrene. Nez vyzvedneme Vasika, co nebydli ve vesnici, permice ve Whistleru, najdeme ztraceneho Vasika, zjistime, kde muzeme parkovat a dalsi peripetie, tak jsme na snehu v 1. Kotniky boli prvni jizdu tak, ze mam pocit, ze to vubec nepujde. Postupne to boli mene a mene, ale projet trat je zatim nepredstavitelna vec. Naladu z toho mam pomerne dost mizernou.

Den 1 / 5.2.
Baleni trochu divocina, ale kupodivu plus minus stiham, posledni pomazani od Olega, na letisti slusna novinarska ucast, otazky standardni - kotniky kotniky kotniky. Olympijsky duch se probouzi.
Jsou dve vesnice, takze po priletu se skupina deli a my zustavame ve Vancouveru, kde je pres den 17 stupnu. Po snehu ani pamatky a volne jezdeni musime absolvovat ve Whistleru, ktery je 2,5 hodiny daleko. Stihame jeste objevit solidne velkou jidelnu, kde je jidlo pro celou vesnici. Vypada to, ze hlad bychom mit nemeli. Zitra zkusim napsat dalsi info.

bohužel musím nahlásit nepříjemné zranění obou kotníků. Mám natažené vazy a potlučené kloubní pouzdro v obou kotnících ze super pádu na sjezdovce. Rehabilituji, maká na nich léčitel i pan mastičkář, který sám míchá mastičky přímo z bylin, takže dělám co můžu, aby se rekonvalescence co nejvíce zkrátila. Pár závodů vynechám a do Vancouveru snad budu fit. Držte palce!

Mějte se všichni fajn!

V kvalifikaci jsem jel zbytečně opatrně a bylo z toho jedenácté místo. Když jsem to pak viděl na videu, tak jsem se sám divil, že to stačilo skoro na první desítku. Druhý den jsem z první jízdy postoupil se skvěle jezdícím Mikem Robertsonem, se kterým jsme se na trati předjížděli a byla to fakt super jízda. V druhé se přidal loňský mistr světa a vítěz světového poháru Scheirer a Němec Speiser. Po startu jsem byl ve vedení, ale po malé chybičce na jednom doublu jsem se ocitl na třetím míste, v druhé zatáčce do mě narazil Speiser, já minul bránu a byl konec nadějím.

Moc nám pomohl servisák Jeff Sadfis, kterého snad budeme mít i ve Vancouveru.

Další závod se pojede v Telluride těsně před Vánoci.

Sportu zdar!