Můj deníčku – AK Trip

21/05/2010 | 21.56 | admin bez komentáře

Ono to fakt dopadlo, my jsme na letisti a fakt letime na tu Aljasku, kam jsem tak mozna snil, ze se jednou podivam, ale moc jsem s tim nepocital.

Streda
Cesta dlouha, ale tak nejak v pohode.

Ctvrtek
Pujcovacka obytnaku trva neskutecne dlouho, vysvetluji nam jak topit, jak dobijet baterku, jak poustet generator, kterej nakonec stejne nefunguje a ze voda fakt v zime nefunguje. Nakupujeme jidlo na celou dobu, takze asi nejvetsi nakup v zivote natlacime do obytnaku a jedem do Thomson Pasu.

Patek
Vsechno jde strasne rychle, vstavame do slunecneho dne a rovnou zjistujeme, ze je idealni den na vzlet. Plan s rozjezdenim tim padem pada a nez se nad tim stihnu zamyslet, tak sedim v heline a nasledne stojim na kopci, kolem jsou neskutecne obrovsky hory, ledovcove plane a pod sebou mam jakousi lajnu, ktera je fesne prudka. Prvni to vysle herr Kraus a zmizi, dojizdi v pohode, tak si dvakrat rychlejc oddychnu a vyslu to taky. Snih je nadhernej a jde to lip nez sem myslel. Dole uz to jen mastim rovne a prijizdim k totalne vysmatymu Tomikovi. Druhou jizdu vybirame zdanlive lehci. Startuju z takoveho mini previsu, kterej tak nebezpecne prasknul kdyz jsem se zapinal, jedna zatacka, druha zatacka a podmeta me ze zadu sluff a uz si to ficim po prdeli a vsude kolem se vali snih a nevidim nic. Po chvili se mi dari postavit na prkno a vyjet do strany ven. Adrenalin jako prase. Sleduju Tomase ze spoda, se kterym se utrhava slusny mnozstvi snehu a paradne se kutali dolu, pana, orel, pana, orel jak vysita. Nazouvacka lyzi a dojizdi uz s o poznanim mensim usmevem. Sbirani zkusenosti je fajn vec, ale doufam, ze padu bude co nejmene. Robin a Martin jsou se zkusenostmi uplne jinde a sledujeme, jak jim to jde. Robin dava teda taky slusnou tlamu, kdyz mu jeho lyzku zpomali ostra skalka, ale jezdi nadherne.

Dalsi dve dlouhe jizdy uz davame vsichni dohromady, je to tady neuveritelna nadhera, cast prudka, cast mirna, kde to muzeme mastit rychle. Dojizdime do udoli a vracime se truckem zpet k obytnaku.

Martin je trochu nevybourenej a tak jeste vyrazime na jeden sjezdik v podvecer, ve slozeni Robin a Martin jezdci, ja fotograf a Pedro kameraman. Hora se jmenuje Diamond, je prudka jak svina, dlouha a tady uz fakt prostor pro chyby neni. Oba mazaci davaj nadherny jizdy a me se na ne nadherne cumi. Vecer steak na grilu a spokojeny spanek.

Sobota
Rano zjistujeme, ze jsme prvni den prolitali tretinu penez a tak rozhodujeme vyckat na novy snih a prolitat zbytek pozdeji nez druhy den. Jede se tu zajimavy zavod King of the Hill, tak koukame na lidi jako je Travis Rice, Shaun Farmer a nespocet dalsich zvucnych jmen. Nevic je samozrejme Rice, ktery dava jen tak mimochodem 720 na mega prudkym svahu, kde jede poprve. Proste uplne jinej pribeh. Sjizdime krasnou jizdou primo k obytnaku a uzivame si pocitu na horach.

Nedele
Rano snezi, difuze – a tak mizime natankovat a doplnit zasoby. Prochazka po plazi a mesteckem Valdez, kde je pendrek.

Pondeli
Pocasi furt na pytel, takze se vracime do Thomson Pasu, delame ohen, burgry na grilu, cumime na filmy a cekame na slunce.

Utery
Dopoledne difuzka, snezi, odpoledne se to chvilkama trha, ale furt je to na vyliz neco, takze porad cekame a uz nas to trochu nudi.

Streda
Rano konecne azuro, nechavame se vyvezt skutrama na misto, kde se jel King of the Hill a davame 2 jizdy na zavodni stene.Robin dava brutalni pad a kutali se celou stenou az dolu. Vuuubec nechapu, ze se mu nic nestalo, zda se, ze pan nahore je nastesti dnes na nasi strane. Nasledujou jeste dva sjezdy kolem hory a nejake dropy, kde se paradne vymastim. Natacime, fotime a je neskutecny pocasi. Projedeme se i na skutrech v prasanu, coz je taky mazacka zabava, da se to tak neskutecne palit, ze se sam divim :-) Vecer je preplnena helina a stihame jen jednu akci a to jeste na jinem kopci, nez jsme chteli, pac na planovanem slape parta a bylo by to nebezpecny. Davame takovou lehci jizdu, delame par fotek a sjizdime az do udoli.

Ctvrtek
Rano jedna jizda ze sedla, kam nas hodily skutry, pac heliny jsou volne opet az odpoledne. Odpoledne a vecer super akce s helinama, kazdej 3 jizdy, druha s Tomikem – delame lehkou chybku a na vrcholu zjistujeme, ze nevime, jestli je pod nama previs nebo ne a nejsme si jisty vjezdem do steny, nastesti s nama vystopil guide a nastesti kolem letela badkoptera, ze ktere nas naviguje pilot vysilackou a zjistujeme, kudy do toho skocit. Ja davam posledni jizdu takovej uzkej kuluarek prudkej jako hovado a nahore si rikam, ze jsem to mozna prehnal, cestou se kolem me vali sluff, tak radsi zastavuju, nechavam ho proficet a pak to dojizdim. Zustavame uprostred brutalne velkeho ledovcoveho pole s Tomikem a cekame na helinu, zapada slunicko, cumime na ty super paradni kopce a je nam mooooooc dobre.

Patek
Zjistujeme, ze jsme prolitali par dolacu a dopoledne jen slapeme a sjizdime mensi kopecky a fotime nejaky fotky. Odpoledne davame jednu jizdu skutrem na horu jen s Robinem, doslapeme si posledni kousek, hupsnem do takoveho zlabiku a mastime az do udoli.

Sobota
Tomik s Martinem davaji last heli run z jakehosi vrcholku a ja tise zavidim. Odpoledne natacime nase super vtipny video pro nudase, jak se chovat po freeridingu a vecer davame spolecny zaverecny sjezd. Vsechno dopadlo dobre, pocasi super, vsichni jsme zdravi a to se musi oslavit. Takze vecer zaverecna klaba jako prase v jakesi mistni hospudce, standardni hovadiny jako skakani pres ohen se stupnuje v prechod ohne. Proste sranda, jak ma bejt.

Nedele
Rano nas rozhazuje Pedro s dotazem, jestli nekdo nevidel jeho batoh s fotakem. Nasleduje informace, ze ho nechal asi vcera u ohne a ze tam neni. Fotak je jakysi promodel, ktery se jeste neprodava, je pujcenej a stoji vic nez novy maly auto. Takze lehka nervozitka, ktera nastesti prechazi ve velkou radost, kdyz zjistujeme, ze je v kuchyni a ze ho nejaky dobrodinec dal kucharovi, at ho tam ulozi. Celkove lidi na Aljasce jsou neskutecne vstricni a moc mili a z meho pohledu je rozdil mezi Ak people a zbytkem statu celkem markantni, ale mozna je to i tim, jak super to byl vylet.
Zaver dobrej, vsechno dobry, rika se, ze nektery veci se nedaji popsat slovy, ale musej se zazit, tohle je jedna z nich. Doufam, ze to nebyl posledni vylet na ajlaske vrcholy a ze se sem pristi rok zase vsichni vratime.

Pondeli
Odlet domu s mezipristanim na Maui :-)

Vlož komentář