Ohlédnutí za X Games 2008

01/02/2008 | 23.15 | admin bez komentáře

Věřte mi, že psát vyhodnocení nepovedené akce je o dost těžší než povedené, ale bez neúspěchů nemůžou být úspěchy, takže se opět pokusím stručně popsat náš další výlet.

Americké X Games jsou akcí, na kterou je potřeba dostat pozvání a pro mě je čest, že mi přišlo. I přes nedostatek financí jsem se rozhodl s sebou vzít trenéra Marka Jelínka a celá akce se mi vyšplhala na slušné náklady.

Zpočátku jsme měli strach o ubytování, které jsme nakonec našli až na místě, bohužel však asi hodinu autem od Aspenu. Při akreditaci jsme se domluvili s kanadským servismanem Jeffem, že nám pomůže s mazáním a nakonec to dopadlo tak, že jsme to nechali úplně na něm.

První dva dny jsme se jen tak rozjížděli po kopcích nádherného střediska a sledovali trať z povzdálí. Ve středu byl první trénink a zjistili jsme, že trať je dlouhá skoro dvě minuty a na konci je skok, kde se skáče cca 30 metrů (pokud to vyjde tak, jak má). Mně se trať moc líbila a byla naprosto odlišná od světových pohárů. Téměř všude se dalo předjíždět a v podstatě celou dobu se jelo společně.

V pátek přišla na řadu kvalifikace. Trenér Marek říkal, že mi to jde a že nemá vůbec strach o postup. Bohužel jsem však poprvé za celou dobu spadl na předposledním skoku a musel jet druhou jízdu. Tu už jede jen posledních dvanáct a postupuje šest. Všichni závodníci na X Games jsou borci a kdokoliv z těchto dvanácti může postoupit. No, nervy jsem měl vážně slušný, páč jsem strašně chtěl jet další den rozjížďky v šesti lidech. Druhou jízdu jsem naštěstí zajel perfektně a vyhrál jsem ji. To znamenalo postup z devatenáctého místa. Pro zajímavost – do rozjížděk nepostoupil například první a druhý muž pořadí světového poháru.

V sobotu nás čekalo finále. Cítil jsem se skvěle, v tréninku jsem předjížděl, kde jsem chtěl, prkno bylo skvěle připraveno… a stejně to nevyšlo. Start jsem měl bezvadný, půlku trati jsem jel první až druhý a těsně za námi zbytek. Na dlouhé rovince se za nás bohužel zavěsili, předjeli mě, pak malá chybička a už jsem je nedohnal. Popravdě mě to ten den fakt mrzelo, protože jsem se na trati cítil jako doma a měl jsem pocit, že by to mohlo vyjít.

V neděli jel Tomáš Kraus skicross, ale my ho neviděli, už jsme museli letět domů. Každopádně byl šestý, což je pro něj i pro nás trochu zklamáním a velká škoda. No, vzali jsme si pár poučení, spoustu jsme se toho naučili a doufáme, že další závody vyjdou lépe. Příští rok nás Čechů na X Games pojede doufám víc – jak na naší disciplínu, tak třeba na big air, rampu nebo sněžné skútry. A snad jednou i přivezeme ty medaile!

Na závěr bych rád poděkoval našemu servisákovi Jeffovi, který sice nerozumí česky, takže si tohle asi nepřečte a hlavně trenérovi Marku Jelínkovi, že se tam se mnou vydal a pomohl mi a vlastně i Tomášovi se vším, co šlo.

Vlož komentář